Video, kde můžete nahlédnout do školy během vyučování.
Nová školní budova ZŠ v Kanicích byla otevřena 4. února 1961 pro děti nejen z obce Kanice, ale i pro děti z obcí Ochoz u Brna, Babice nad Svitavou a Řícmanice. Budova byla určena pro žáky 6.-9. ročníku. Vyučování 1. – 5. ročníku probíhalo v budově staré školy – dnes Obecní úřad v Kanicích. Škola byla postavena na přání uvedených obcí, aby bylo zamezeno směnnému vyučování. Vyučování zde bylo započato 17. dubna 1961.
V září 2015 bylo uvedeno do provozu zrekonstruované podkroví školy s novými učebnami (jazyková učebna, chemie a fyzika, informatika a knihovna).
V září 2019 byla uvedena do provozu přístavba, ve které je nová školní jídelna a kuchyně s technickým zázemím, žákovská kuchyňka, tři učebny a učebna keramiky.
Od roku 1904 řídili kanickou školu:
1904 – 1919 Josef Černocký
1919 – 1934 Evžen Viktorín
1934 – 1935 Žofie Petlachová
1935 – 1939 František Jíša
1939 – 1943 Vladimír Štancl
1944 Metoděj Talanda
1944 – 1947 Jan Buriánek
1947 Jan Hrabálek
1947 – 1950 František Koudelka
1950 – 1981 Jaroslav Trávníček
1981 – 1990 Marie Lázníčková
1990 – 1992 Jindra Kyzlinková
1992 – 2015 Mgr. Hana Mazancová
2015 – Mgr. Ondřej Dostalík
Učitelé, kteří na kanické škole působili od roku 1961:
J. Trávníček, J. Grebík, M. Boudná, M. Knoppová, D. Králíková, M. Máca, J. Macurová (Sehnalová), A. Šinkora, M. Klašková (Fialová), J. Klaška, J. Kučerová, S. Bartůšková, M. Kramářová, M. Lázníčková, A. Nerudová, M. Pohanková, J. Zmeškalová (Taranzová), R. Kalinová, H. Batelková, E. Karasová, V. Kubešová, M. Kuncová, R. Kalivodová, V. Musilová, J. Skopal, A. Kartousová, J. Cigánková, M. Zapletalová, M. Hošnová, B. Šmerdová, D. Švábenská, M. Zlatkovská, J. Staňková, L. Laub, F. Spurný, O. Dvořáčková, V. Růžičková, M. Jelínková, V. Hájková, M. Mikáčová, J. Levíčková, A. Boudná, J. Kyzlinková, F. Šik, M. Králová, R. Jura, I. Grmolcová, I. Čačková (Nejezchlebová), J. Hodovská, V. Kubíková, K. Slaná, A. Repová (Časná), R. Krejčová, V. Slaná, R. Vrbacký, J. Bravencová, D. Šnajdrová, H. Mazancová, M. Sotolářová, A. Mariánková, M. Ludvíková, J. Bogušovská, V. Dvořáčková, P. Přikryl, B. Nejezchleb, Z. Blatná, H. Kučerová, Z. Šidlová (Zouharová), B. Pavlovská, P. Sedlák, A. Kovaříková, M. Krbušková, H. Kalvodová, M. Prummerová, A. Blažíčková, J. Buřivalová, L. Žanda, D. Pospíšilová, A. Jelínková, M. Krupárová, E. Kolaříková (Opletalová), K. Gronichová, V. Tomášová, Š. Zavadilová (Kabátková) , J. Grossová, V. Valášková, O. Dostalík, L. Vondrušková, Z. Čtvrtníčková, K. Pošvářová (Kyněrová), S. Hladká, J. Vitoulová, V. Kučerová, L. Habanec, N. Eberhardová (Kůrová), V. Glőtzerová, R. Trnka, Z. Zemánková, M. Řezaninová, L. Dvořáková, Z. Svobodová, P. Hulák, M. Marečková, S. Matušinová, J. Šrom
Mateřská škola
Dne 29. 9. 2011 byla otevřena nově zbudovaná mateřská škola s jedním oddělením. Provoz byl zahájen dne 30. 9. 2011. Od školního roku 2012/2013 má v provozu dvě oddělení. Vedoucí učitelkou mateřské školy je G. Minaříková, dále zde vyučují A. Sumcová, L. Přibylová a M. Zonová
Školní družina
Byla zřízena ve školním roce 1986/87 pouze pro odpolední provoz. Do roku 1991, kdy byla pro malý počet zájemců zrušena zde pracovaly: D. Šnajdrová, H. Mazancová, M. Sotolářová, L. Slobodníková, Z. Blatná
Školní družina byla znovu obnovena 1. září 1997 – vychovatelky: D. Doláková, A. Pozorská, T. Pozorská (Šmehlíková), J. Zondlaková, M. Krupárová, M. Sotolářová, G. Kořínková, I. Herzánová, S. Hladká, K. Kyněrová, M. Marečková, T. Dostálová, D. Šnajdrová, V. Břoušková
Školní jídelna
Provoz byl zahájen 17. září 1984.
Starší údaje byly čerpány z Pamětního listu u příležitosti 40. výročí otevření nové školní budovy v Kanicích 1961 – 2001.
Záznam z kroniky o zahájení vyučování v nové budově.
Děti byly z nové budovy nadšené.
Dokonce se dochoval kousek původní nástěnky:
Škola samotná je ale starší než její současná budova, založena byla v roce 1904. Záznamy z té doby ale byly zničeny nacisty, první dochované záznamy jsou až z roku 1945. Zde je první strana kroniky:
A z této kroniky informace o založení školy v Kanicích:
Tady je první dochovaná fotografie třídy:
A brzy nato i záběr zevnitř:
Fotografie ze slavnostního otevírání nové budovy r. 1961 bohužel nemáme, tak alespoň z nejbližších školních roků pro ilustraci dobové atmosféry:
Školní budova i domy kolem ní se postupně proměňovaly…
Až do současného stavu. Letos máme dvanáct tříd základní školy, dvě třídy mateřské školy a tři oddělení školní družiny.
Můžete si procházet i školní časopisy, zpravodaje nebo almanach k 50. výročí zde.
A zde jsou informace o nejstarší historii kanického školství, za jejich shromáždění a zpracování děkujeme p. K. Horáčkovi a paní K. Pospíšilové:
Prvopočátky kanického školství
Nejstarší školní historii lze vyhledat v babických kronikách. Ne proto, že by se v Babicích tak zajímali o sousední vesnici, ale proto, že dějiny školního vyučování kanických a babických dětí byly na počátku společné.
Historie školního vyučování v Kanicích je úzce spjata s babickou farností. Do ní v době vzniku první školy patřily vedle Babic také Kanice, Řícmanice a Staré Hamry (dnešní Josefov a Adamov). Pro lepší pochopení je třeba zmínit, že v té době nebyl kostel ani ve Starých Hamrech (Adamově), ani v Bílovicích. Babice měly v tomto směru výhodu. Doložená historie jejich kostela sahá až do roku 1448.
Začněme vysvětlením názvosloví učitelských funkcí. Správce školy, tzv. „rektor“, byl do roku 1850 nazýván „učitel“, do roku 1918 „nadučitel“, do roku 1945 „řídící učitel“ a po roce 1945 „ředitel“. Učitel, tzv. „preceptor“, byl do roku 1850 označován jako „učitelský pomocník“, do roku 1918 jako „podučitel“ a po roce 1918 jednoduše „učitel“.
První školní budova, společná pro děti z Babic a Kanic, byla postavena v roce 1767. Školní vyučování ale začalo dříve, v roce 1763, a to díky premonstrátu zábrdovického kláštera P. Kryštofu Matuškovi a knížeti Josefu Václavu z Liechtensteina. Probíhalo v pronajaté místnosti domu č. 16 v Babicích. Prvním učitelem byl Josef Šebetovský.
Budovu první společné školy postavil na své náklady klášter premonstrátů v Zábrdovicích. Tvořila ji jedna velká prostorná vyučovací třída a byt pro učitele (jedna místnost a kuchyňka). Učitelský pomocník přespával ve třídě. Školní budova stála za cestou před babickým kostelem, na místě, kde dnes stojí hasičská zbrojnice.
V zimním období, tedy od listopadu do konce dubna, se kaničtí žáci vyučovali v Kanicích, kam za nimi docházel učitelský pomocník. Za špatného počasí tam i přespával. Zimní vyučování v Kanicích probíhalo v domě č. 22 (Zvonička), uváděném v dobových záznamech jako Gemeindehaus (obecní dům), který stával i na místech dnešních domů č. 53 a 54.
Na počátku 19. století už škola evidovala 180 dětí. Proto byla v roce 1820 postavena nová škola na jejíž stavbě se finančně podílela i obec Kanice. V roce 1832 došlo k osamostatnění Adamova – vznikla zde nová farnost, postavil se kostel a také nová škola.
Zdá se vám, že kanické děti to měly v té době se školou složité? No, děti z vedlejších Ochoze a Ubců chodily až do roku 1851 pěšky do školy do Křtin. Takže „zlaté Babice“. A jak to museli mít těžké učitelé, když na jednoho z nich tehdy připadalo více než 100 dětí? A přesto to zvládali! Dnes u nás připadá na jednoho učitele 10 žáků. A pořád se brečí, že je to moc. Tehdy ale měl v ruce „rákosku“ jen učitel, ne jeho všemohoucí žáci a jejich nesoudní rodiče. A dokud se to nezmění, k lepšímu to neotočí ani poměr 10 učitelů (odsouzených do rolí doprošujících se statistů) na jednoho „nedotknutelného vymazlence“. Jak se můžeme dozvědět ze zprávy z roku 1896, tehdy si učitelé do svých kázeňských práv nenechali nikým zasahovat.
Od zavedení školního vyučování v roce 1763 učili kanické děti v Babicích tito učitelé:
1763–1765 Josef Šebetovský. Z Babic odešel do školy v Pozořicích.
1765–1796 Dominik Šenk.
1796–1833 Pavel Šenk, syn Dominika Šenka. Narozen 1760, zemřel 20. 2. 1834.
1833–1842 Antonín Špaček, narozen 1800.
1843 Ondřej Charvát, provizor.
1843–1859 Valentýn Petýrek, narozen 1816 ve Křtinách. Vzorný učitel. Do Babic přišel z Bukovinky a z Babic odešel do školy v Břeclavi, kde v roce 1869 zemřel.
1859 Jan Erban, provizor.
1859–1863 Ondřej Charvát – vzorný učitel.
1863 Josef Volek, provizor.
1863–1866 František Vojáček, narozen 1822, zemřel 16. 11. 1866. Pohřben v Babicích.
1866–1867 Antonín Podloučka, provizor.
1867–1873 Jan Hledík, nadučitel, narozen 1834, zemřel 5. 6. 1873. Pohřben v Babicích.
Jak to fungovalo v místním školství před 170 lety (přepisy z babických kronik)
Až do tohoto času odváděl se školní plat od rodičů do rukou učitele, a to týdně od jednoho žáka 2 kr. stříbra. Tehdejší učitel Valentin Petýrek ucházel se, aby školní plat byl zvýšen. Na tuto žádost byla zavedená nová úmluva (fasi) dne 29. července 1857. Na jejím základě obec Babická vybírala za 106 dítek (bez ohledu na to, jestli tento počet dítek byl skutečně naplněn nebo ne) každý měsíc 10 kr. stříbra a po ukončení měsíce vyplácela učiteli jeho požadovanou částku.
Za chudé dítky, které do počtu 106 chybovaly, musela obec platit, takže některý školní rok tento nedostatek přesahoval 50 zl. Tenkrát byl také zvláštní plat pro učitele, a to 120 zl. stříbra, z nichž obec Babická platila 60 zl. a obec Kanice také 60 zl. podle daně.
V první polovině tohoto století (pozn. 19. stol.) byl školní plat hanebně malý. Tak například za žáka 1. třídy se týdně platilo 2 krejcary, a z II. třídy 3 krejcary šajnu */1. Tento plat si učitel sám od rodičů vybíral. Později se platilo od žáka bez rozdílu třídy 2 kr. stříbra nebo 5 kr. šajnů týdně. Ovšem, že tehdy byly poměry jiné; za zlatý šajnu, což je nynějších 40 kr., se koupilo více než dnes za zlatku. Proto učitelé s bídou zápasili a na všelijaký způsob si opatřovali chleba, často v hospodách při tanci provozovali hudbu. Bylo to pro rektory a preceptory nedůstojné, ale nouze nutila.
V Babicích byla jedna vyučovací světnice, ve které žáci z obou tříd z Babic a Kanic se vyučovali. V této samé světnici měl také byt podučitel, totiž postel a nějaký kufr na šaty, víc toho neměl. Od listopadu do konce dubna chodíval podučitel vyučovat do Kanic. Podučitel prodával žákům papír na psaní, olůvka, křídu a pera brková. Tímto obchodem si pomáhal. V úterý a v pátek ráno před vyučováním opravoval žákům pera. Kdo chtěl nové pero, musel dát 2 brky, z jednoho udělal pero pro žáka a druhý byl od práce podučiteli. Dvakrát až třikrát za rok psával žákům předpisy, podle nichž žáci psali, za které dostával 2 až 3 kr. šajnu. Největší příjem byla pro něho koleda. Chodíval s kostelníkem a ministranty v Babicích, Kanicích a Řícmanicích dům od domu, kde mimo zpěvu a přání napsal na dveřích křídou začáteční písmena svatých tří králů, za což obdržel groš nebo dva, to je 2 až 4 kr. rakouského čísla; u někoho dostal také víc.“
Za varhanickou službu v kostele dostával učitel z obce Babice k užívání 2 měřice obecního pole a potřebné dřevo k otopu. Obce Kanice a Řícmanice platily 25 kr ročně za každého dospělého muže. Od roku 1855 však všechny obce farnosti platily 60 zlatých ročně.
Ze svých příjmů se učitel také staral o úklid školy (12 zlatých ročně), platil šlapače varhanových měchů (2 zlaté, 24 kr. ročně), přispíval na opravu varhan (3 zlaté ročně) a na struny a opravy kostelních hudebních nástrojů (4 zlaté ročně).
Následkem vynesení vysokého císařskokrálovského ministerstva osvěty a vyučování od 5.května 1856 č. 17791 a vysokého císařskokrálovského místodržitelstva od 20. května 1856 č. 23259 stranivá příjmu učitele se od císařskokrálovského okresního úřadu pro školu v Babicích na základě protokolu 27. listopadu 1856, zde založeného, následující nařizuje:
- Od 1 ledna 1857 se školní plat od každého dítěte , které školu navštěvuje, bez rozdílu třídy ustanovuje 10 kr. stříbra za každý měsíc
- Tento školní plat se bez ohledu na školní prázdniny ku konci jednoho každého měsíce v roce od představeného obce vybere a do obecní kasy a případně učiteli odvede
- Učitel je povinný představenému k vybírání školního platu na začátku každého školního půlletí důkladný výkaz všech školu navštěvovaných dětí odevzdati, v kterémžto výkazu na každé dítě vypadající plat školní měsíční,jakož i 6 prázdných rubrik pro těch 6 měsíců v jednom půlletí uvedeno býti musí, aby se do nich zapravení školního platu v každém měsíci otáhnouti mohlo
- Představený obce jest povinný ku konci jednoho každého měsíce vyjednanou stálou službu 17 zl 40 kr stříbra aneb ročně 212 zl. stříbra z obecní kasy vyplatit. Za chudobné děti , které docela aneb z části od školního platu jsou osvobozené, musí obec učiteli zvýšený školní plat úplně nahraditi, a hned při konci jednoho každého měsíce vypadající sumu z obecní kasy a zároveň se školním platem jemu odvésti
- Naproti tomu má obec právo chudé děti od školního platu buď docela anebo z části osvoboditi, při posuzování chudobných dětí, kteréž dle §183 politického školního řízení ročně hned po popisování ku škole schopných dětí se má předsevzíti, musí od zastupitelů obce býti rozhodnuto, které z dětí celý školní plat, neb jen jistou část a kterou platiti, aneb které konečně docela osvobozeni býti mají, a to se pak od učitele má vytáhnouti do toho půlročního výkazu v postávce c) uvedeného
- Za pravidelné měsíční odvádění na určené služby 17.zl 40 kr stříbra z obecní kasy učiteli jest představený obce odpovědný. Za pravidelné měsíční vybírání školního platu od rodičů k placení povinnovaných, jakož i za měsíční odvádění toho platu a náhradou za chudé děti z obecní kasy učiteli jest představený obce odpovědný
- Naproti tomu se jemu k sehnání školního platu nejsilnější podpora od okresního úřadu pojišťuje. Proto má představený obce ku konci jednoho každého měsíce školní plat od rodičů vybráti, restantům přiměřenou lhůtu (asi osmidenní) dáti, a kdyby ji nedodrželi, nedbalé rodiče okresnímu úřadu k dalšímu řízení ihned oznámiti
- Při osvobozování od školního platu musejí § 180,181 a 182 politického školního řízení dokonale zachovávati, dle nichž ti rodičové, kteří z pokladnic pro chudé nějakou podporu pro chudé dostávají docela, pak ti rodičové, kteří již za 3 dítky školní plat odvádějí, od školního platu za ostatní děti jsou osvobozeni
- Co se týče povinnosti dětí k navštěvování školy, tak se mají ustanovení vysokého ministerstva vyučování od 26.července 1851 (zákoník vlády zemské roku 1851, číslo 226, strana 444) nejdokonaleji zachovávati
- Konečně má představený obce, učiteli při komisi 27.listopadu 1856 dobrovolně předaný příspěvek na školního pomocníka, ročně 60 zl. stříbra z obecní kasy ku konci každého měsíce 5zl. stříbra pořádně odvésti
- Co se týče jiných dávek za varhanickou službu všecko tak zůstává jak dosud bylo
V Brně, dne 21.února 1857 Císařskokrálovský podkrajský
Forgatsch m.p.
Přístavba druhé babické školy. Odškolnění Kanic.
Do roku 1866 měla škola pouze jednu učebnu, ve které se vyučovala II. třída, tedy starší žáci ve věku 9–12 let. Pro vyučování I. třídy, kam docházely děti ve věku 7–9 let, byla pronajata místnost v sousedním domě č. 16. V roce 1866 se obce rozhodly přistoupit ke stavbě přístavby školy:
Škola Babická pozůstávající z 1. světnice vyučovací, z 1. světnice pro byt učitele: pro podučitele však neměla, nemohla časovým požadavkům vyhověti dle zákonných předpisů.
Musela tedy obec od Františka Sehnala č. 16 tehdáž tam se nacházející světnici pro vyučování I. třídy pronajmouti, na tento nájem platil náboženský fond třetinu, obec Babická a Kanická dvě třetiny, což po více roků trvalo.
Mezi tím jednalo se o stavění nové školy, byly návrhy, tuto školu prodati a na jiném místě jinou vystavěti, navrhovaná svobodná zahrada Pavla Sehnala číslo 30. před domem a též zahrada Tomáše Šamana číslo 9a, tam kde nyní domek číslo 89. stojí.
Posléz byl návrh stávající školu na poschodí zvýšiti, nač již plán zhotoven byl. Konečně dán od komise návrh, by se školní dům na obou stranách přistavěl. Na tomto návrhu zůstalo a plán jakož i výměr výloh od p. Synečka, stavitelského mistra z Rousínova vypracován a od c.k. stavitelského úřadu schválen a stavba povolena byla. V poslední době jednalo se ještě s obecním zastupitelstvem přiškolené obce Kanice, by se od Babic odškolila a sobě samostatnou školu v Kanicích zařídila, čímž by obci Babické výlohy na přistavění školy v Babicích byly odpadly.
Jednání toliko zůstalo bez výsledku dílem proto, že se obec Kanice obávala velikých výloh na zřízení své školy, dílem žádala náhradu od obce Babické za školu babickou, poněvadž při její stavbě roku 1820 nápomocni byli.
Veřejná dražba na stavbu školy proběhla 3. dubna 1866. Zpočátku se soutěžily jednotlivé profese zvlášť, později se na návrh správce Pozořického velkostatku dražila stavba jako celek, což snížilo náklady z 1242 zl. r. č. na 1203 zl. r. č. Vítězem zakázky se stal Antonín Ševčík č. p. 22. Stavbu řídil Eduard Ševčík z Černé Hory.“
Na stavbě se podíleli místní řemeslníci. Kámen vozil z Kanic František Pernica, cihly se vyráběly a pálily na poli Petra Prachaře z č. 31. Přístavba zahrnovala novou vyučovací světnici a byt pro podučitele na straně fary, a další světnici pro učitele na spodní straně od domu č. 16. Během stavby bydlel učitel František Vojáček v domě č. 33.
Celkové náklady na stavbu činily nakonec 3598 zl. 45 kr. r. č. Tyto náklady byly hrazeny obcemi Babice a Kanice podle předepsaných daní.
Dozor nad školou a vyučováním od roku 1822 do roku 1869 zajišťovala biskupská konsistoř. Jedovnický děkan vykonával pravidelné inspekce a zkoušel žáky. Nejlepší tři byli zapisováni do tzv. „Zlaté knihy“ a odměňováni obrázky a náboženskými knížkami. Po zkouškách probíhala na faře hostina za účasti učitele, jeho pomocníka a dalších místních představitelů. Po roce 1869 přešel dozor nad školami na okresní úřad.
Společná historie babického a kanického školství končí rokem 1872. V Kanicích byla postavená nová samostatná škola a děti ukončily školní docházku do Babic.
Motto: “V roku 1854 dne 18. června, donesla Anna Hlaváč, školačka z Kanic, v tom úmyslu, že to kousek cukru jest neb tak zvaná Kindceltla, kousek jedu “který otec doma schován na lištvě měl” a z něho kousek dolů upadl. Tento počaly děvčata ve čtvrté stolici lízati, nejvíce Arnoštka Kotasová, u níž to učitel Valentyn Petyrek spatřiv, hned prohlédl a odňal. Z těch děvčat tři vrhly dílem hned, některé ale až odpoledne, nejvíce ale Kotasová Arnoštka, jenž se jí také hned pomohlo! Toto k upamatování poznamenáno a za výstrahu k horlivé pozornosti pánů učitelů”. …… “Na den svatého Aloisia ochranou Boží a z přičiněním Valentina Petyrka, učitele zdejšího, zachován byl Josef Porhaim, jeho manželka, nejvíce ale František syn a Maria dcera “kteřížto poslední školu navštěvujíc,” od ukrutné smrti, a sice otrávením jeděním hub jedovatých”.
Valentin Petyrek pocházel z významného učitelského a muzikantského rodu, jehož první známou osobností byl křtinský učitel Johann Petyrek. Johann působil jako rektor na křtinské škole. V letech 1799–1825 se staral o hudební život ve Křtinách. Z jeho čtrnácti dětí vynikli zejména dva synové z druhého svazku – Valentin a Florián.
„V březnu 1859 odstěhoval se pan Valentin Petyrek, učitel v Babicích, z Babic do Břeclavi. Byl to učitel horlivý. Za jeho času byla škola v okolí vyhlášena. Na jeho vyučování a laskavé k dobrému chování napomínání jeho žáci, nynější již občané, dosud vzpomínají. Také v hudbě na kruchtě v Babicích i ve Křtinách byl mistr. Sláva památce jeho!“
První dvě kanické školy a Josef Černocký
Nová škola v Kanicích byla postavena v roce 1872 v č. p. 44, dnes zdravotní středisko. Fungovala do roku 1904, byla jednotřídní a obsahovala byt pro učitele. Zajímavostí je, že popisné číslo 44 dříve náleželo objektu strážního domku u železnice, který tehdy patřil do kanického katastru. V roce 1857 byl tento domek neobydlený, podle sčítacích operátů z roku 1869 v něm bydlel Jan Buchta, který měl v kolonce zaměstnání uvedeno „železná dráha“. Tento příklad dokazuje, že zavedení popisných čísel Marií Terezií v roce 1770 nelze považovat 100% za spolehlivé vodítko a že i na vesnici se domy někdy dočkaly přečíslování.
Kdo na této škole v letech 1872 až 1879 vyučoval? Nejspíš to byl M. Charvát, jak lze vyvodit ze zprávy v novinách Mährischer Correspondent z 26. dubna 1873, kde je uveden jako učitel z Kanic mezi ubytovanými hosty v brněnském hotelu U tří knížat.
V roce 1879 přišla do Kanic významná učitelská osobnost, Josef Černocký. Narodil se 28. února 1853 v Luhačovicích, měl manželku Magdalenu, která byla o tři roky starší, a syna Anděloslava, narozeného v Kanicích téhož roku. Ze sčítacích operátů (SO) a matrik se dozvíme, že v roce 1900 již syn Anděloslav pracoval jako praktikant a že mu zemřela manželka.
Druhá škola v Kanicích (1904)
Když se ukázalo, že budova školy č. p. 44 kapacitně nevyhovuje, postavila se nová dvoutřídní škola (č. p. 76), dnes obecní úřad. Slavnostní vysvěcení proběhlo v neděli 11. září 1904. Podle SO z roku 1910 zde bydlel učitel Vladimír Šimíček, pocházející z Jundrova. Nadučitelem zůstal Josef Černocký a to až do roku 1919. Bydlel pak v jedné z Eislerových vil v Bílovicích n. Svit., které tehdy patřily katastrálně ke Kanicím. V roce 1923 však tato část katastru připadla Bílovicím a Černocký se odstěhoval do Slavkova. Tam v roce 1929 zemřel. Je pochován na Ústředním hřbitově v Brně.
Po Černockém nastoupil jako řídící učitel Viktorín, který v roce 1928 začal psát Pamětní knihu Kanic. Tato kronika, uložená dnes na obecním úřadě, obsahuje cenné informace o historii obce. Původní Pamětní kniha Kanic, psaná Josefem Černockým v letech 1885–1915, byla zničena během druhé světové války. Věčná škoda ..
V současnosti škola vypadá takto:
Učebna hudební výchovy:
